Šířeji o češtynu

1407340-img-karel-schwanzerberg-knize-chyba-gramatikaV dřívějším článku jsme otevřeli otázku češtynu, ale tomuto fenoménu jsme se věnovali jen okrajově. Tento nedostatek chceme tímto textem odstranit.
Češtyn se začal rozvíjet s příchodem Čechů na současné území ČR, tj. někdy v 7. století. Vznikl ze střetu českých přistěhovalců a vysoké kultury místního domorodého obyvatelstva. Odporní Češi se snažili napodobit vznešenost původních obyvatel právě napodobováním jejich jazyka. V původních českých mýtech totiž funguje představa sympatetického magického působení na svět: v tomto případě postupovali podle přesvědčení, že napodobováním nějakého fenoménu tento fenomén ovládnu. Češi evidentně tedy věřili, že napodobením jazyka se stanou vznešenými, jako jejich hostitelé.
Kvůli primitivnosti Čechů, která je zřetelná do dnešních dnů – ba dnes možná ještě zřetelnější – však došlo k tomu, že původní český jazyk hnusní Čechové zpitvořili do podoby tzv. češtynu.
Češtyn je ovšem právě kvůli této nápodobě příbuzným jazykem českého jazyka. Ve srovnání s českým jazykem ale vykazuje odlišnosti v diakritice, gramatice i slovní zásobě. Dochází k libovolné záměně i/y, mně/mě, ale i s/z. Češtyn se navíc vyznačuje i naprostou libovolností v užívání velkých písmen.
Češi též píší libovolné množství teček, otazníků i vykřičníků (patrně, aby emfatizovali sdělení). Čárky se ve větě buď nepoužívají, nebo slouží namísto uvozovek, případně se používají jako v českém jazyce, ale též slouží jako uvozovky. Bohatost časů, tak běžná v českém jazyce, a také slovesná modalita vyjádřitelná příčestími a trpností, v čestynu mizí úplně. Zůstává pouze jednoduchý přítomný čas a zjednodušený čas tzv. mynulí. Tím Češi rádi vyjadřují i budoucnost. Budoucí čas je v čestynu vyjadřován jako indikativ prézenta českého jazyka, čímž Češi vyjadřují svou neschopnost vidět dál, než za hranici přítomného okamžiku. Asi podvědomě tuší, že se jejich konec již blíží.
Pády češtynu
Češtyn neuznává 7 pádů českého jazyka. Omezuje se prakticky jen na 2 pády: 1. pád – Kdo, Co; 2. pád – Co z toho. Kombinací těchto dvou pádů vzniká specifická zvláštnost češtynu, tj. pádová konjunkce. Tou jsou smradlaví Češi schopni vytvořit tzv. vedlejší pádové otázky: 1a. pád – Co komu; 2a. pád – Kdo z toho, čili Koho. Kompletní přehled pádů češtynu tedy vypadá takto:

1. pád – Kdo, Co

1a. pád – Co komu

2. pád – Co z toho.

2a. pád – Kdo z toho, čili Koho.

Kodifikace pádů ale neexistuje, češtyn se vyznačuje tím, že jeho uživatelé jsou lexikální autoritou, takže mohou libovolně měnit pravidla tohoto jazyka. Kvůli tomu se též obtížně stanovuje gramatická struktura a badatelé mají ztíženou pozici.
Hodnotící adjektiva
Důležité je si povšimnou velké prevalence podstatných jmen ze skupiny klausismů. Podřadní Čechové tak velice nadužívají slova s koncovkou -ismus/-ista (velmi oblíbené jsou slova pseudohumanista, ekoterorista, homosexualismus, humanrigtismus…). K těmto slovům se pojí tzv. hodnotící adjektiva. Těch češtyn tolik nezná, ale pro Čechy je obvyklá fekalizace světa. Věci ve světě tak jsou “na hovno”, “zasraný”, “v prdeli”, “na prd”, apod. Někteří Čechové, kteří se potkali s jinými sobě podobnými primitivy, akceptovali do svého světonázoru i genitalizaci. Svět a věci v něm tak jsou “na píču”, “zpíčené”, “čůrákoviny”, lidé jsou “píče”, “čůráci”, apod.
U některých uživatelů češtynu dokonce zmizelo užívání jednoduchého “V”. To bylo nahrazeno “W”. Toto zdvojení písmene V je způsobeno, pravděpodobně, snahou připodobnit se k jazyku prapůvodních obyvatel a tak se stává výkřikem moderní doby obracející se k mýtickým počátkům a magickém napodobení prajazyka původních obyvatel.

About the author